rozpoltit

Czech

Etymology

    Inherited from Old Czech rozpoltiti.

    Pronunciation

    • IPA(key): [ˈrospolcɪt]
    • Audio:(file)

    Verb

    rozpoltit pf

    1. perfective form of poltit

    Conjugation

    Conjugation of rozpoltit
    infinitive rozpoltit, rozpoltiti active adjective rozpoltivší


    verbal noun rozpolcení passive adjective rozpolcený
    present forms indicative imperative
    singular plural singular plural
    1st person rozpoltím rozpoltíme — rozpoltěme, rozpolťme
    2nd person rozpoltíš rozpoltíte rozpolti, rozpolť rozpoltěte, rozpolťte
    3rd person rozpoltí rozpoltí — —

    The verb rozpoltit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

    participles past participles passive participles
    singular plural singular plural
    masculine animate rozpoltil rozpoltili rozpolcen, rozpoltěn rozpolceni, rozpoltěni
    masculine inanimate rozpoltily rozpolceny, rozpoltěny
    feminine rozpoltila rozpolcena, rozpoltěna
    neuter rozpoltilo rozpoltila rozpolceno, rozpoltěno rozpolcena, rozpoltěna
    transgressives present past
    masculine singular — rozpoltiv
    feminine + neuter singular — rozpoltivši
    plural — rozpoltivše

    Derived terms

    Further reading