plnit

See also: plniť

Czech

Etymology

    Inherited from Old Czech plniti, from Proto-Slavic *pьlniti.

    Pronunciation

    • IPA(key): [ˈpl̩ɲɪt]

    Verb

    plnit impf (perfective splnit)

    1. to fill
    2. to fulfill (object: promise)
      Své sliby vždy plní. ― He always fulfills his promises.
    3. to fulfill (object: requirement)

    Usage notes

    • Nouns often used with "plnit": slib, závazek, povinnost, úkol, cíl, plán, program, funkce, kritérium, požadavek, poslání, účel, úloha, role.

    Conjugation

    Conjugation of plnit
    infinitive plnit, plniti active adjective plnící


    verbal noun plnění passive adjective plněný
    present forms indicative imperative
    singular plural singular plural
    1st person plním plníme — plňme
    2nd person plníš plníte plň plňte
    3rd person plní plní — —

    The future tense: a combination of a future form of být + infinitive plnit.

    participles past participles passive participles
    singular plural singular plural
    masculine animate plnil plnili plněn plněni
    masculine inanimate plnily plněny
    feminine plnila plněna
    neuter plnilo plnila plněno plněna
    transgressives present past
    masculine singular plně —
    feminine + neuter singular plníc —
    plural plníce —

    Antonyms

    • neplnit

    Derived terms

    Further reading