kyreta
Czech
Etymology
Borrowed from French curette. First attested in the 20th century.[1]
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkɪrɛta]
Noun
kyreta f
Declension
Declension of kyreta (hard feminine)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | kyreta | kyrety |
| genitive | kyrety | kyret |
| dative | kyretě | kyretám |
| accusative | kyretu | kyrety |
| vocative | kyreto | kyrety |
| locative | kyretě | kyretách |
| instrumental | kyretou | kyretami |
References
- ^ Rejzek, Jiří (2015), “kyreta”, in Český etymologický slovník [Czech Etymological Dictionary] (in Czech), 3rd (revised and expanded) edition, Praha: LEDA, →ISBN, page 362
Further reading
- “kyreta”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “kyreta”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “kyreta”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026